Mark vs. Julian

Julian krade soukromé informace firem a zveřejňuje je. Představte si, že máte firmu, dojde nějaký albín, hackne vás a zveřejní o vás všechno.

Mark spojil 800 miliónů lidí na jednom místě. Nepotřebuje prodávat vaše údaje firmám. Naprostá většina Facebook účtů je otevřená pro veřejnost. Je to věc oněch lidí, kteří tam svoje informace nahrávají.

Fakt mě serou tihle novodobí rádoby rebelové co si myslí, že zachraňují svět. Akorát se svezou na módní vlně na sociálních sítích a za chvíli po nich není ani památky. Viz Wikileaks. Stejně to dopadne i s ACTA, SOPA a podobně. Tyto zákony zkrátka neprojdou. Postávající hlouček asi 15 lidí v 9 ráno v Brně s Anonymous maskami tomu nepomůže…

Digitální vysílání pragmaticky

Dřív jsme měli kabelovku, bez set-top-boxu. Mohli jste si vybrat, víc programů s tou krabičkou nebo méně bez ní, kabelovka podporovala obojí. Moje téměř 80 letá babička stiskla knoflík a za vteřinu už se na ní hrnul TopStar magazín nebo nějaká ta telenovela…

imagesTeď kabelovku nemáme a analog s velkou slávou skončil. Koupil se satelit, na ostatní televize se aplikoval DVB-T set-top-box za pár stovek (tímto zdravím UI designéry set-top-boxů, přeji jim do nového roku co nejvíce průjmových onemocnění a jiných laskomin), pokud neměla tuner. Když přehlédnu nekonečný boj se signálem a s asi třemi současně zapojenými anténami v různých částech domu, ke každé televizi jsou dva ovladače. Programů je v základu stejně, jediná featura je absence regionální televize…

Pro staré lidi je naprosto nepředstavitelný úkol jedním ovladačem zapnout televizi a druhým ovládat set-top-box. Proč by to měli dělat?

Nové technologie nepřináší vždy jen výhody. Konkrétně DVB-T alias pozemní vysílání nepřináší snad žádnou výhodu. Nízké rozlišení a ubohá MPEG-2 komprese opravdu výhodami oproti analogu nejsou. Stejně tak pokrytí a hlavně kvalita signálu.

Jistě, je tu satelit, je tu online streaming (u nás možná v příští dekádě). Ale moji babičku to nezajímá. Proč taky. Nevidí důvod v tom kupovat si novou televizi s tunerem, učit se nové ovládání. Bude mít z toho nějaké výhody? Ne, chce jen stisknout knoflík a dívat se na televizi. And not a single fuck was given thad day

Řekněte si o víc

K tomuto článku mě inspiroval článek na webu inwebstor.cz. Dřív jsem si dal zakázku na webtrh, ozvalo se mi několik lidí a já každému řekl, že to stihnu do týdne a řekl jsem si o nízkou cenu, aby si vybrali právě mě a abych neztratil obchod. A pak jsem další nabídky odmítal s tím, že na ně nemám čas.

Chyba. Teď si řeknu i o 2x větší částku a oni na to přistoupí. Když se jim to nelíbí, nevadí, mám v záloze na každou zakázku další tři zakázky. Nedělejte věci pod cenou. A budujte si stálé zákazníky. A i když něco neumíte, jděte do toho, naučíte se to jako bonus.

5MPx, 10MPx, 20MPx, 100MPx

Výrobci se předhánějí, kolik MPx má jejich foťák. Před pár lety bylo max 3MPx, dnes už seženete 10MPx za pár šupů. Kdo ale potřebuje takové obří obrázky? Důležitá je kvalita snímače, ne na kolik to pak foťák roztáhne.

10MPx fotka má rozměry 3648 × 2736 a skoro 5MB velikost. To je sakra velká fotka. Kde tak velké rozlišení upotřebíte? Když si vezmete vaši TV s obří úhlopříčkou a Full HD rozlišením, tedy 1920x1080px…notebook s 1280x800px…Facebook – ten to stejně brutálně zmenší. Kdepak. Emailem se to pomalu poslat nedá, tisk uděláte výborný i s 3MPx. Je to prostě zbytečně velké, stejně tak do cloudu – Picassa vám je taky zmenší. Ale lidi na to slyší…

Na komára s velbloudem?

Znáte ten problém. Chci si udělat úplně jednoduchý web – 3 podstránky, menu, hlavička, nic víc. Mám na to použít nějaký redakční systém (WordPress,..)? To je přece zbytečné nasazovat takového molocha, raději si splácám nějakou vlastní splácaninu. Ale proč?

  • strávím nad tím čas a energii
  • výsledek nebude dokonalý, bude chybový
  • všechno si budu muset napsat sám
  • systémové nároky? zanedbatelné

Ale přesto tak lidé přemýšlí. Jiný příklad – mám nádobí umýt v myčce nebo ručně? Je to přece jenom pár talířků, to do myčky dávat nebudu. Opět stejný problém. Pak jste u toho, že umýváte nádobí 3x denně.

Další problém. Mám slevový kupon na 100 Kč do obchodu, kde dané zboží stojí 500 Kč. V jiném obchodě stojí 350 Kč a líbí se mi více. Ale já ho přesto nakoupím v tom dražším, abych využil můj slevový kupon.

Snad je z těch příkladů zřejmé, co tím chci říct.

Ale proč? Je to síla zvyku? Je to nějaký blok, který nás nutí dělat věci méně efektivní cestou kvůli vidině falešného ušetření něčeho? Někdy je dobré přemýšlet čistě pragmaticky a zamyslet se nad věcmi z jiného pohledu. Někdy zas ne. Je to souboj ritualismu a inovace.