Dřív jsme měli kabelovku, bez set-top-boxu. Mohli jste si vybrat, víc programů s tou krabičkou nebo méně bez ní, kabelovka podporovala obojí. Moje téměř 80 letá babička stiskla knoflík a za vteřinu už se na ní hrnul TopStar magazín nebo nějaká ta telenovela…

Teď kabelovku nemáme a analog s velkou slávou skončil. Koupil se satelit, na ostatní televize se aplikoval DVB-T set-top-box za pár stovek (tímto zdravím UI designéry set-top-boxů, přeji jim do nového roku co nejvíce průjmových onemocnění a jiných laskomin), pokud neměla tuner. Když přehlédnu nekonečný boj se signálem a s asi třemi současně zapojenými anténami v různých částech domu, ke každé televizi jsou dva ovladače. Programů je v základu stejně, jediná featura je absence regionální televize…

Pro staré lidi je naprosto nepředstavitelný úkol jedním ovladačem zapnout televizi a druhým ovládat set-top-box. Proč by to měli dělat?

Nové technologie nepřináší vždy jen výhody. Konkrétně DVB-T alias pozemní vysílání nepřináší snad žádnou výhodu. Nízké rozlišení a ubohá MPEG-2 komprese opravdu výhodami oproti analogu nejsou. Stejně tak pokrytí a hlavně kvalita signálu.

Jistě, je tu satelit, je tu online streaming (u nás možná v příští dekádě). Ale moji babičku to nezajímá. Proč taky. Nevidí důvod v tom kupovat si novou televizi s tunerem, učit se nové ovládání. Bude mít z toho nějaké výhody? Ne, chce jen stisknout knoflík a dívat se na televizi. And not a single fuck was given thad day…

Už od mala mě bavilo vaření. Vždy jsem se ale bál neúspěchů. Dnešní článek bude o mých kulinářských pokusech. V budoucnu, když zas něco uvařím, to zde publikuju. Proč tady? Moje sociální síť o vaření Kuuko pomalu ale jistě umírá v náručí nového majitele.

Celý příspěvek →

Znáte ten problém. Chci si udělat úplně jednoduchý web – 3 podstránky, menu, hlavička, nic víc. Mám na to použít nějaký redakční systém (WordPress,..)? To je přece zbytečné nasazovat takového molocha, raději si splácám nějakou vlastní splácaninu. Ale proč?

• strávím nad tím čas a energii
• výsledek nebude dokonalý, bude chybový
• všechno si budu muset napsat sám
• systémové nároky? zanedbatelné

Ale přesto tak lidé přemýšlí. Jiný příklad – mám nádobí umýt v myčce nebo ručně? Je to přece jenom pár talířků, to do myčky dávat nebudu. Opět stejný problém. Pak jste u toho, že umýváte nádobí 3x denně.

Další problém. Mám slevový kupon na 100 Kč do obchodu, kde dané zboží stojí 500 Kč. V jiném obchodě stojí 350 Kč a líbí se mi více. Ale já ho přesto nakoupím v tom dražším, abych využil můj slevový kupon.

Snad je z těch příkladů zřejmé, co tím chci říct.

Ale proč? Je to síla zvyku? Je to nějaký blok, který nás nutí dělat věci méně efektivní cestou kvůli vidině falešného ušetření něčeho? Někdy je dobré přemýšlet čistě pragmaticky a zamyslet se nad věcmi z jiného pohledu. Někdy zas ne. Je to souboj ritualismu a inovace.

Víte, jak je povznášející přeskakovat všechny ty srovnávací články hardwaru, softwaru, články o supertenkých procesorech, o tržních ziscích Cisca ve čtvrtém kvartálu, o PIPĚ, SOPĚ, ropě, o těhotenství Ivery Bartošové a jiných chujovinkách? Už mě nebaví živě, ani idnes. Už to nečtu.

Opět se mi potvrdilo to, že nejdůležitější je začít. Nevěděl jsem, jestli začít dělat to nebo to, a nezačal jsem nic. Promarněné dny (pracovně). Mám měsíc volno tak ho musím nějak využít.

Včera, když jsem usínal, tak jsem musel pořád myslet na eshop, který programuji, do kterého vkládám naděje a jehož vývoj mě baví. To je věc, která se mi už dlouho nestala. Dávám si záležet na každém detailu. Jak už to bývá, ráno se mi to nezdálo tak růžové, ale…

A btw, vstal jsem v 9. Od 8 jsem posunoval budík, ale i tak jsem rád. Změna oproti 10:30.

Bla bla osobní rozvoj, návyky, GTD, moleskine, socky, I love Apple, bla.
——-(nutný úvod článku o osobním rozvoji – zvyšuje čtenost o 50%——–

Dneska se mi stala taková zvláštní věc. Kolem 7 ráno (sobota), po akci, jsem se chtěl nepozorovaně odplížit z domu přítelkyně a co nevidím, její matka si dole srkala kávu a dělala něco na notebooku.

Nezáleží na tom co dělala ani na ničem jiném, jen jsem si to tak představil. Sobota, 7 ráno, všichni spí, tak si vstanu dřív a u kávičky u čajíčku se ztlumeným rádiem/televizí si v klídku v teplíčku začnu dělat ten svůj pyžamový byznys. No není to super?

Já, zhýčkán pomaturitním 4 měsíčním vstáváním víceméně v 10-11, pak 3 měsíčním semestrem, kdy jsem sice 2 dny v týdnu vstával před 6, ale jinak opět 10-11, každé ráno prožívám boj na ostří nože s nevyspalostí, pocitem viny a tak vůbec. Když normální lidé – třeba školou povinní musí vstávat každé ráno třeba před 7, tak proč já budu sakra vyspávat do 11.

Tak mě napadlo, když mám teď to volno, tak že bych mohl ve všední dny vstávat třeba v 8. Není potřeba to hrotit na 6 nebo na 7, ale v těch 8 by to mohlo být super. Ségra už by byla ve škole, rodiče třeba shodou okolností v práci a já bych mohl začít něco dělat. Protože dopoledne se dělá nejlíp, protože mám pocit, že to, co udělám dopoledne je takové bonusové, protože dopoledne většinou nic neudělám.

Takže držte mi palce, od pondělka začínám vstávat v 8. Budík si dám na druhou stranu pokoje. Abych se probral.

Saké (alias osake, seišu či nihonšu) je prastarý japonský národní nápoj. Saké může být vyrobeno nejen z rýže, ale i z mnoha jiných surovin, avšak pod názvem saké obvykle myslíme tzn. „rýžové víno“, které se vyrábí kvašením, podobně jako třeba pivo. Kvašením se dá získat jen omezené procento alkoholu, někdy se proto do saké přidává další alkohol až se jeho obsah zvýší někde k 20%, oproti normálním cca 15%.

Saké se správně píše „sake“, avšak v anglicky mluvících zemích se kvůli výslovnosti začalo psát saké s „é“. Čeština tento zvyk přejala také.

Saké si můžete vyrobit i doma. Není to nijak složité – stačí si vybrat některý z receptů na těchto stránkách. Z mých vlastních zkušeností vyplývá, že každá dávka saké, kterou jsem vyrobil, měla jinou chuť. Dá se použít jak syrová rýže, tak vařená, přidat různé ovoce, experimentovat s kořením atd.

Jako první jsem zkusil recept, kdy se používá surová rýže, můžete si ho prohlédnout níže – dá se ale použít i rýže vařená, saké bude mít jinou chuť. Případně můžete zkusit trochu odlišnou variantu. A do třetice tu máme recept, který se liší od těch předešlých dvou v použití vinných kvasinek a pelyňku.

Servírování saké

V dnešní době je možné pít saké snad při každé příležitosti. V Japonsku si saké můžete koupit přímo na ulici z automatu, nebo se také prodává v kartonových obalech podobně jako krabicové víno.

Pokud se ale budeme držet dávných předpisů a zvyklostí, saké se pije pouze v přítomnosti mnoha lidí a jen při zvláštních příležitostech. Vždyť saké pili i piloti kamikaze, předtím, než nasedli do sebevražedného letadla.

Saké si také nikdy nenaléváme sami, ale čekáme, až nás někdo z přítomných obslouží. Vždyť sám si nalévá pouze alkoholik. Často se také vedou vášnivé debaty o tom, zda se saké pije teplé či studené. Záleží na příležitosti. V minulosti se saké pilo studené, někdy na začátku 19. století se však začalo pít také teplé, ohřáté například na 30 či dokonce 50 °C.

Saké se obvykle servíruje v malých „kalíšcích“ nebo miskách a pije se po malých dávkách. I když se může zdát, že saké má nízký podíl alkoholu, ten dělá někdy divy…

Saké I.

• 7 l vody
• 3 kg cukru (krystal)
• 1,2 kg rýže (proprané)
• 140 g droždí
• 140 g rozinek
• 2 vanilkové cukry
• 1 zázvor
• 4 pomeranče
• 2 citrony
• 10 kousků nového koření

Postup přípravy je velmi jednoduchý. Nejprve převaříme vodu, abychom odstranili bakterie. Velmi důležitý krok, nepodceňovat, při kvašení by se vám mohlo stát, že vám saké zplesniví. 7l je opravdu hodně, buď si vyrobte saké z méně surovin, nebo použijte 2 hrnce, případně jeden velký, pokud máte.

Do vody nasypeme cukr a necháme ho rozpustit, dále přidáváme všechny ostatní suroviny, droždí nadrobíme, citronovou kůru nastrouháme a dužninu nakrájíme na kousky. Lze použít jak vařenou, tak syrovou rýži. Lepší zkušenosti mám se syrovou rýží, ale je to na vás. Informace na internetu se v tomto rozcházejí.

Následně saké nalejeme do demižónu (alternativně do pětilitráků, například moje první saké jsem dělal v 5l kanystru od sirupu), prostě do něčeho, kam se vám to vleze. Nádobu nezavíráme, pouze překryjeme hadříkem (aby nám tam nenapadal bordel), který můžeme uchytit pomocí gumičky. Nádobu umístíme do chladu, nejlépe do sklepa, a necháme ji tam 6 týdnů.

Po 6 týdnech saké opatrně slejeme do lahví. Pokud ho chceme mít pěkně průzračné, použijeme hadičku a fyzikální zákony. V opačném případě bude saké zakalené, to však chuti vůbec nevadí, je to čistě estetická záležitost. Je také dobré saké před konzumací nechat nějaký čas uležet, například 2 týdny. Spotřebovat by se mělo do 1 roku od výroby, určitě nezraje tak jako víno.

Saké II.

• 7 l vody
• 3 kg cukru (krystal)
• 1 kg rýže (proprané)
• 120 g droždí
• 2 vanilkové cukry
• 2 citróny
• půl lžičky muškátového květu, tymiánu, skořice a zázvoru
• 10 kousků řebíčku
• 10 kousků nového koření

Postup je opět velmi jednoduchý. Ve vodě rozpustíme cukr a převaříme ji. Vyčkáme do druhého dne, potom do ní vložíme zbylé přísady. Citronovou a pomerančovou kůru nastrouháme, dužninu nakrájíme na kostky.

Celé to nalijeme do velké lahve, doporučuji 2 pětilitráky nebo nějaký kanystr či demižon a uschováme to na chladném místě (třeba ve sklepě) po dobu 6 týdnů. Poté saké slijeme do lahví a necháme ještě nějaký čas uležet.

Saké III.

• 10 l vody
• 3 kg cukru
• 1 kg rýže
• 2 citróny
• 2 kousky muškátového oříšku
• 4 kousky tymiánu
• 2 špetky sušeného pelyňku
• 2 špetky muškátového květu

V tomto případě vodu nepřevařujeme. Citróny umyjeme a nakrájíme na kousky, všechny ingredience smícháme a nalijeme do demižónu nebo jiné velké nádoby. Necháme to kvasit pouze 4-5 týdnů a poté opatrně stáčíme do lahví.