Víte, jak je povznášející přeskakovat všechny ty srovnávací články hardwaru, softwaru, články o supertenkých procesorech, o tržních ziscích Cisca ve čtvrtém kvartálu, o PIPĚ, SOPĚ, ropě, o těhotenství Ivery Bartošové a jiných chujovinkách? Už mě nebaví živě, ani idnes. Už to nečtu.

Opět se mi potvrdilo to, že nejdůležitější je začít. Nevěděl jsem, jestli začít dělat to nebo to, a nezačal jsem nic. Promarněné dny (pracovně). Mám měsíc volno tak ho musím nějak využít.

Včera, když jsem usínal, tak jsem musel pořád myslet na eshop, který programuji, do kterého vkládám naděje a jehož vývoj mě baví. To je věc, která se mi už dlouho nestala. Dávám si záležet na každém detailu. Jak už to bývá, ráno se mi to nezdálo tak růžové, ale…

A btw, vstal jsem v 9. Od 8 jsem posunoval budík, ale i tak jsem rád. Změna oproti 10:30.

Bla bla osobní rozvoj, návyky, GTD, moleskine, socky, I love Apple, bla.
——-(nutný úvod článku o osobním rozvoji – zvyšuje čtenost o 50%——–

Dneska se mi stala taková zvláštní věc. Kolem 7 ráno (sobota), po akci, jsem se chtěl nepozorovaně odplížit z domu přítelkyně a co nevidím, její matka si dole srkala kávu a dělala něco na notebooku.

Nezáleží na tom co dělala ani na ničem jiném, jen jsem si to tak představil. Sobota, 7 ráno, všichni spí, tak si vstanu dřív a u kávičky u čajíčku se ztlumeným rádiem/televizí si v klídku v teplíčku začnu dělat ten svůj pyžamový byznys. No není to super?

Já, zhýčkán pomaturitním 4 měsíčním vstáváním víceméně v 10-11, pak 3 měsíčním semestrem, kdy jsem sice 2 dny v týdnu vstával před 6, ale jinak opět 10-11, každé ráno prožívám boj na ostří nože s nevyspalostí, pocitem viny a tak vůbec. Když normální lidé – třeba školou povinní musí vstávat každé ráno třeba před 7, tak proč já budu sakra vyspávat do 11.

Tak mě napadlo, když mám teď to volno, tak že bych mohl ve všední dny vstávat třeba v 8. Není potřeba to hrotit na 6 nebo na 7, ale v těch 8 by to mohlo být super. Ségra už by byla ve škole, rodiče třeba shodou okolností v práci a já bych mohl začít něco dělat. Protože dopoledne se dělá nejlíp, protože mám pocit, že to, co udělám dopoledne je takové bonusové, protože dopoledne většinou nic neudělám.

Takže držte mi palce, od pondělka začínám vstávat v 8. Budík si dám na druhou stranu pokoje. Abych se probral.

Saké (alias osake, seišu či nihonšu) je prastarý japonský národní nápoj. Saké může být vyrobeno nejen z rýže, ale i z mnoha jiných surovin, avšak pod názvem saké obvykle myslíme tzn. „rýžové víno“, které se vyrábí kvašením, podobně jako třeba pivo. Kvašením se dá získat jen omezené procento alkoholu, někdy se proto do saké přidává další alkohol až se jeho obsah zvýší někde k 20%, oproti normálním cca 15%.

Saké se správně píše „sake“, avšak v anglicky mluvících zemích se kvůli výslovnosti začalo psát saké s „é“. Čeština tento zvyk přejala také.

Saké si můžete vyrobit i doma. Není to nijak složité – stačí si vybrat některý z receptů na těchto stránkách. Z mých vlastních zkušeností vyplývá, že každá dávka saké, kterou jsem vyrobil, měla jinou chuť. Dá se použít jak syrová rýže, tak vařená, přidat různé ovoce, experimentovat s kořením atd.

Jako první jsem zkusil recept, kdy se používá surová rýže, můžete si ho prohlédnout níže – dá se ale použít i rýže vařená, saké bude mít jinou chuť. Případně můžete zkusit trochu odlišnou variantu. A do třetice tu máme recept, který se liší od těch předešlých dvou v použití vinných kvasinek a pelyňku.

Servírování saké

V dnešní době je možné pít saké snad při každé příležitosti. V Japonsku si saké můžete koupit přímo na ulici z automatu, nebo se také prodává v kartonových obalech podobně jako krabicové víno.

Pokud se ale budeme držet dávných předpisů a zvyklostí, saké se pije pouze v přítomnosti mnoha lidí a jen při zvláštních příležitostech. Vždyť saké pili i piloti kamikaze, předtím, než nasedli do sebevražedného letadla.

Saké si také nikdy nenaléváme sami, ale čekáme, až nás někdo z přítomných obslouží. Vždyť sám si nalévá pouze alkoholik. Často se také vedou vášnivé debaty o tom, zda se saké pije teplé či studené. Záleží na příležitosti. V minulosti se saké pilo studené, někdy na začátku 19. století se však začalo pít také teplé, ohřáté například na 30 či dokonce 50 °C.

Saké se obvykle servíruje v malých „kalíšcích“ nebo miskách a pije se po malých dávkách. I když se může zdát, že saké má nízký podíl alkoholu, ten dělá někdy divy…

Saké I.

• 7 l vody
• 3 kg cukru (krystal)
• 1,2 kg rýže (proprané)
• 140 g droždí
• 140 g rozinek
• 2 vanilkové cukry
• 1 zázvor
• 4 pomeranče
• 2 citrony
• 10 kousků nového koření

Postup přípravy je velmi jednoduchý. Nejprve převaříme vodu, abychom odstranili bakterie. Velmi důležitý krok, nepodceňovat, při kvašení by se vám mohlo stát, že vám saké zplesniví. 7l je opravdu hodně, buď si vyrobte saké z méně surovin, nebo použijte 2 hrnce, případně jeden velký, pokud máte.

Do vody nasypeme cukr a necháme ho rozpustit, dále přidáváme všechny ostatní suroviny, droždí nadrobíme, citronovou kůru nastrouháme a dužninu nakrájíme na kousky. Lze použít jak vařenou, tak syrovou rýži. Lepší zkušenosti mám se syrovou rýží, ale je to na vás. Informace na internetu se v tomto rozcházejí.

Následně saké nalejeme do demižónu (alternativně do pětilitráků, například moje první saké jsem dělal v 5l kanystru od sirupu), prostě do něčeho, kam se vám to vleze. Nádobu nezavíráme, pouze překryjeme hadříkem (aby nám tam nenapadal bordel), který můžeme uchytit pomocí gumičky. Nádobu umístíme do chladu, nejlépe do sklepa, a necháme ji tam 6 týdnů.

Po 6 týdnech saké opatrně slejeme do lahví. Pokud ho chceme mít pěkně průzračné, použijeme hadičku a fyzikální zákony. V opačném případě bude saké zakalené, to však chuti vůbec nevadí, je to čistě estetická záležitost. Je také dobré saké před konzumací nechat nějaký čas uležet, například 2 týdny. Spotřebovat by se mělo do 1 roku od výroby, určitě nezraje tak jako víno.

Saké II.

• 7 l vody
• 3 kg cukru (krystal)
• 1 kg rýže (proprané)
• 120 g droždí
• 2 vanilkové cukry
• 2 citróny
• půl lžičky muškátového květu, tymiánu, skořice a zázvoru
• 10 kousků řebíčku
• 10 kousků nového koření

Postup je opět velmi jednoduchý. Ve vodě rozpustíme cukr a převaříme ji. Vyčkáme do druhého dne, potom do ní vložíme zbylé přísady. Citronovou a pomerančovou kůru nastrouháme, dužninu nakrájíme na kostky.

Celé to nalijeme do velké lahve, doporučuji 2 pětilitráky nebo nějaký kanystr či demižon a uschováme to na chladném místě (třeba ve sklepě) po dobu 6 týdnů. Poté saké slijeme do lahví a necháme ještě nějaký čas uležet.

Saké III.

• 10 l vody
• 3 kg cukru
• 1 kg rýže
• 2 citróny
• 2 kousky muškátového oříšku
• 4 kousky tymiánu
• 2 špetky sušeného pelyňku
• 2 špetky muškátového květu

V tomto případě vodu nepřevařujeme. Citróny umyjeme a nakrájíme na kousky, všechny ingredience smícháme a nalijeme do demižónu nebo jiné velké nádoby. Necháme to kvasit pouze 4-5 týdnů a poté opatrně stáčíme do lahví.

Chci šetřit, proto jsem si založil tabulku příjmů a výdajů v Google Docs. Automaticky se mi obarvují řádky podle toho, zda jde o příjem nebo výdaj a nahoře se mi počítá aktuální stav. Je to dobré pro to, abyste viděli, kolik a za co jste utratili své peníze. Baví mě to. Doporučuji

Dneska sem si tak uvědomil, že mám celkem dost volného času, i když si to možná neuvědomuju. Co takhle ho využít efektivně?